doma

Tak jsem zase po roce stála v kuchyni u plotny a vařila vajíčka na zítřejší Velikonoce. I když bylo teprve něco kolem desáté, byla jsem unavená a nepozorná. V hlavě jsem vzpomínala na to, co ještě všechno potřebuju udělat, že bych měla pověsit na dveře věnec, dát si nějakou výzdobu do okna, že nemám připravené stuhy, vajíčka se musí nabarvit a omalovat, v předsíni je potřeba vyluxovat, že jsem ani okna letos neumyla,… Seznam nebral konce, ale mně se klížily oči čím dál víc. Stejně to bude jako každý rok tak, že sem skoro nikdo nepřijde.

Už nějakou dobu jsem chodila se dvěma kluky najednou. Pro většinu kamarádek jsem byla naprostá mrcha a děvka, ale já jsem je oba milovala a nechtěla jsem se vzdát ani jednoho z nich. Prostě jsem si nedokázala vybrat, a tak jsem pendlovala od jednoho ke druhému a děsila se dne, kdy přijdou na to, že obsluhuju dva klíny. S Petrem mi bylo hrozně dobře, protože mě poslouchal, chodili jsme spolu po venku, drželi se za ruce a já se mu mohla svěřit naprosto se vším. Byl hrozně něžný a laskavý. Naproti tomu Radek byl drsný kluk, který byl pro každou špatnost. Vždycky, když jsem s ním byla na rande, měla jsem pocit, že konečně pořádně žiju.

I když si dost lidí myslí, že studentský život je samá párty, chlast a náhodný sex, tak to vůbec není pravda. Nebo alespoň jak u koho. Pro mě to totiž neplatí ani v nejmenším. Jsem sice studentka prvního ročníku na vejšce, ale jediné, co stíhám, je učit se a připravovat se na hodiny. Nejsem žádný extrémně svědomitý student, maturovala jsem s průměrnými známkami. Nejsem prostě žádný třídní šprt, který by lezl učitelům do zadku. Ale ono to prostě u nás jinak udělat nejde. Pořád musíte připravovat protokoly, číst povinnou literaturu a dělat z hodiny na hodinu, abyste se v tom kvantu informací neztratily. Jediným nápojem, který jsem od nástupu do školy pila, bylo kafe. Litry a hektolitry kafe, které mě držely vzhůru i ve dvě v noci, kdy jsem dokončovala výpočty.