na veřejnosti

V našem městě se otevíral nový klub. Už zvenčí to vypadalo opravdu dobře – spousta neonových světel, pevné dveře s hromadou barevných krystalků, dokonce i ochranka byla opravdu drsná, když celý podnik obcházela. Celý natěšený jsem neustále chodil okolo toho podniku a čekal, kdy bude otvíračka.

Jel jsem večer domů tramvají. Vůbec se mi tam nechtělo. Tramvaj zastavila na jedné ze zastávek, která ve tmě vypadala mnohem děsivěji než normálně. Znuděně jsem si prohlížel cestující, kteří vystupovali. Byla mezi nimi celkem pohledná žena v červeném kabátu. Hádal jsem jí okolo třicítky. Měla zrzavé vlasy a výrazné zelené oči. Působila tajemně stejně jako ta zastávka.